Informace o nás

Historie loutkového divadla

         

Loutková scéna vznikla v době, kdy biografů, zvláště zvukových, bylo velice málo a zařízení velice drahé, ovšem řada různých ochotnických divadelních spolků fungovala mnohdy i na malých vesnicích. Pro tyto divadelní nadšence bylo velice blízko k divadlu loutkovému, protože dobře chápali úlohu výchovy dětí již v předškolním věku. Svou pílí a vytrvalostí ochotníků dosáhla řada těchto divadélek téměř profesionální úrovně. Tak tomu bylo i v Krucemburku.

Divadlo patřilo tělovýchovné korporaci DTJ – dělnické tělocvičné jednotě. Většina loutkoherců se rekrutovala z ochotnického divadelního souboru. Část vodila loutky, jiní za ně mluvili, u méně složitých scén či výstupů jedna osoba deklamovala text a současně vodila loutku. Hrály se kusy různých autorů, starších i modernějších, pohádky i klasické divadelní hry. Před představením, v přestávkách mezi jednáními a po představení účinkovali tamburaši, hráči na strunné nástroje, jako je mandolína, citera, bráč či housle a basa. Kapelníkem byl pan Adolf Carda, strýc zdejšího učitele Miloše Cardy. Hrával na housle. Z některých členů souboru tamburašů to byli pánové: Dymáček Karel – bráč, Kohl Jaroslav, trafikant – bráč, Lacina Bohumil –bráč, Mísař Oldřich – mandolína, Musil Josef – bubínek, Navrátil Vincenc – basa, Navrátil Jaroslav – basa.

Soubor čítal asi 15 až 20 lidí, při představení jich hrávalo jen asi 7 až 10, neboť někteří z nich byli současně loutkoherci. Soubor přestal působit za okupace v březnu 1939, kdy většinu nástrojů rozkradli němečtí vojáci, kteří byli ubytováni na sále v družstevním domě.

Při obnovení loutkové scény v roce 1945 byla používána jen reprodukovaná hudba z gramofonu. Všechny loutky byly zachráněny zásluhou členů souboru, kteří je po celou dobu okupace opatrovali ve svých domech. Rok vzniku divadla bude pravděpodobně ve dvacátých letech, snad by se datum dalo najít v obecní kronice.

Loutkové divadlo se hrálo asi 7 až 8 měsíců v roce. První představení bylo odehrané většinou v září, poslední v dubnu nebo v květnu. Hrálo se každou neděli odpoledne a málo kdy se jednalo o reprízu pohádky. To znamenalo přípravu velkého počtu her a tím i zkoušek během týdne, které bývaly samozřejmě ve večerních hodinách. Návštěvnost byla značná, a to nejen malí diváci měli zájem o představení. Přicházeli také dospělí diváci, buď jako doprovod nebo z vlastního zájmu. Nebylo nic neobvyklého, když v hledišti bylo 200 diváků.

 

Loutky, rekvizity, scéna

Několik loutek bylo zakoupeno hotových /Škrhola, Kašpárek, Spejbl a Hurvínek, drak/. Loutky vyráběly například firmy Eliška Králová – Praha, Modrý a Žanda – Praha. Předlohy pro loutky a hry tiskla tiskárna – „Loutkař v Chocni“ , Knihkupectví Štorch a syn Praha a mnoho dalších. Ostatní loutky jako například král, královna, princezny, zbrojnoši, sedlák, selka, obecní policajt, černokněžník, selský synek, čert, děvečka, rytíř, loupežníci, rychtář a další vznikly tak, že se od specializovaných firem zakoupily hlavičky a ostatní části figur zhotovili někteří členové souboru, aby náklady na loutky byly nižší. Další figury se vytvářely převlékáním. Loutkové divadlo mělo asi 25 až 30 loutek, na některé loutky bylo až patero obleků. Tyto šily většinou manželky herců. Dále byly opatřeny pro loutky hudební nástroje a to basa, buben, trumpeta, saxofon, housličky. Vše bylo plechové, vyrobeno jako hračky pro děti a prodáváno při výročních trzích nebo na pouti. Zhotovení nábytku, malování kulis, horizontu a podobného bylo rovněž záležitostí souboru, protože finanční prostředky získané vstupným pokrývaly jen nezbytné režijní náklady, jako například otop, světlo, knihy divadelních her, materiál a barvy na kulisy, hlavičky loutek a jiné.

Scéna se nacházela v družstevním domě, dnes v prostoru pod promítací kabinou kina. V roce 1945 byla rekonstruována a modernizována. Aby se zkrátily přestávky mezi jednáními, a aby si herci osvojili vodění loutek, byla podlaha jeviště lehce vyměnitelná, nebylo tedy nutné mezi jednáními či obrazy přestavovat jeviště, tj. kulisy, nábytek a podobně, jen se spustil horizont, což časově představovalo asi 5 minut i s případným přestrojením některých loutek.

Zdejší loutkové divadlo lákalo diváky i z blízkého okolí – Ranska, Ždírce, Vojnova Městce i Benátek. Mnohdy přišel k pokladně smutný školák, že by rád viděl divadlo, ale že nemá korunu na vstupné. Domů se vracel po přestavení, které díky porozumění pořadatelů, mohl zhlédnout zdarma. Sedadla nebyla číslována, kdo přišel dříve seděl vpředu. Opozdilí pak dále od jeviště.

Z herců, kteří se nejaktivněji podíleli na představení loutkového divadla lze jmenovat např. pana Emanuela Dymáčka – vedoucího komzumu, Karla Dymáčka – autodílna /jeho dcery Anna a Vlasta čily kostýmy/, Jaroslava Zvolánka – pekaře z Hlubocké silnice, Bohumila Lacinu, Karla Legáta, Aloisii Dymáčkovou – šila kostýmy, Marii Danihelovou – prodavačku v konzumu, Annu Daňkovou a další.
Činnost loutkového divadla byla prakticky ukončena v roce 1948 po sloučení DTJ se Sokolem. Po nějakém čase byl učiněn pokus o pokračování divadelních představení. Loutkové divadlo mělo být provozováno svazáky. S nimi bylo dohodnuto, že se pod patronací /či jak to nazvat/ bývalých herců naučí vodit a ovládat loutky, stavět scénu a ostatní. Po několika odehraných představeních svazáci zjistili, že je to mnoho práce, a snaha něco dělat se více méně zúžila na kouření a sezení u pokladny. V důsledku tohoto činnost divadla zanikla.
A tak dnes, pokud dojde k obnovení, budou herci získávat zkušenosti podstatně hůře, neboť jim je nemá kdo předat.
 
Loutkové divadlo opět začíná
 
V rámci oslav historie založení městečka Krucemburk byl znovu utvořen kroužek nadšenců pro hraní loutkového divadla. 12. května 1992 byla první zkouška na hru „Dvě Maryčky“. Podmínky pro uskutečnění prvního představení byly přímo „polní“. Zkoušelo se ve sklepě pod Družstevním domem. Představení se hrálo v sále kina 4. července 1992 v 16 hodin . Pro velký úspěch, a hlavně proto, že se nedostala místa pro mnoho zájemců, musela se hra opakovat ještě od 18 hodin.
První představenípod vedením režisérky Dany Chrbolkové hráli: Jana Beštová, Ilona Chrbolková, Pavel Krátký, Eva Janáčková, Iva Kotenová, Karel Legát, Anna Krátká, Eva Dvořáková.
Dalším představením byla 31. října 1992 Pyšná princezna. Na toto představení přišli noví členové – Soňa Janáčková, Blanka Štejnarová, Miloš Pecina, Dáša Břeňová, Tomáš Havlíček, František Havlíček.
Při obou představeních účinkovali hudebníci ze skupiny Doubravka – pánové Janáček, Carda a Pochop. Tato pohádka se hrála 21. lisopadu 1992 v sousední obci Ždíreci nad Doubravou i s hudbou. 28.12.1993 jsme hráli v Chotěboři v rekreačním středisku „Geofond“ pro nemocné děti pohádku „Královna vil“.
Potom následovaly další pohádky a s nimi i další členové (někteří zůstali a jiný odešli): Helena Břeňová, Olina Janovská,Tomáš Culek, Jitka Vítková, Naďa Plíšková, Milan Martínek, Franta Vojtu, Anna Culková, Martin Lédl, Miloš Novotný, Dušan Mikulecký, Marie Janáčková, Pavel Vachuška, Veronika Havlíčková, František Coufal, Zdeněk Veselský, Renata Lédlová, Míla Marek, Milan Ondráček, Tomáš Trávníček, Líba Beránková, Roman Dopita, Maruška Vaníčková, Dáša Šírová, Jitka Ondráčková, František Němec, Lucie Vacková, Soňa Málková, Hanka Čermáková, Romana Vašková, Dáša Sobotková.
Hudební doprovod zajišťovali podle podle svého volného času: Milan Martínek, Víťa Martínek, Marta Rejšková, Pavel Kočí, Eva Janáčková, Martin Janda, Hana Jandová, paní Jandová.
Od roku 1998 se režie ujal František Havlíček, od června 2000 Milan Martínek. 23.8.1999 tragicky zahynul Miloš Polanský, který nám celou dobu precizně zajišťoval osvětlení a technické zázemí.
V květnu 2003 nás navždy opustila paní učitelka Eva Dvořáková, která byla členkou tohoto souboru od samého začátku.
Divadelní soubor vznikl v roce 1992, ale až v roce 2000 vznikl název loutkového  divadla Oblázek . 12.4.2000 je tento soubor  zaregistrovaný, v této době máme celkem 24 loutek.
Kulisy ke hře „Zlý sněhulák Sněhurák“ malovala Kateřina Coufalová.
Pan Josef Vašek nám maloval některé kulisy – například mlynářovic chalupu  a také plakáty na představení. Také od něho máme několik obrázků v naší kronice.
Naše divadélko se mnohokrát stěhovalo
V roce 2007 jsme museli  vyklidit místnost na OÚ, kde jsme zkoušeli  a  po dlouhém hledání prostor jsme se  nakonec přestěhovali  do kina, kde jsme  měli první zkoušku 27. října 2007. Máme zde k dispozici místnost nad šatnou, kde byla dříve kancelář a  část chodby, kde máme uloženy všechny potřeby a rekvizity pro loutkové divadlo.
Členové loutkářského souboru Oblázek se také podíleli na divadelním představení o Janu Zrzavém „Kouzelník, který uměl namalovat duši“. Při této příležitosti byly vyrobeny překrásné loutky zvířátek, které po skončení projektu zůstaly našemu souboru.
Také jsme navštívili některá představení v Přibyslavi – „Ostrov splněných přání“, „Princové jsou na draka“. Byli jsme se podívat i v Hlinsku v divadélku na pohádce s drakem.